konecne se dostavam k moznosti zhodnotit predstaveni mustra Duska,
ktere se konalo v patek 24.5.2002 ve 20:00 v Pardubicich v divadle
Anezky Ceske 29.
Jak strizlive ohodnotit mustruv vykon a nevyhnout se slovum jako
BRAVO, ÚŽASNÉ, OPAKOVAT, to je velmi tezka uloha. Hned od zacatku
bylo jasne, ze i pres proklamovanou improvizaci se jedna o tema
v hrubych rysech pripravene. Jak jinak si vysvetlit paruku nebo
masku zenskeho obliceje hodici se presne do "dejove linky"?
Mile i nemile mne prekvapil pan Petr Zbrozek. Mile tim, jaky ma znely
hlas, ktery na Lvech prilis neuplatnil a jaky je to "komediant",
myslim, ze je bohem kazdym coulem. Nemile tim, ze se az prilis
nechal unaset povedenymi narazkami mustra Duska, ktere pana Zbrozka
privadeli v nezadrzitelny smich, coz ovsem v predstaveni, ktere je
dilem kazdeho okamziku neni zase tolik na skodu.
Oba mne mile prekvapili sirokym hereckym rejstrikem, kdy dokazali na
sebe vylozene rvat, az po okamziky, kdy na sebe hovori velice
"mile". Dejove se jedna o "hru", ktera s dejem nema prilis moc
spolecneho. Vse je dilem okamziku a zajimave je, ze na divaky
to pusobi tak, ze prakticky co narazka to smich obecenstva.
Mustr Dusek opet dokazal sve mistrovstvi jak pri hre samotne, tak v
rozhovoru s divaky, ktery vedl na konci predstaveni. Divaci, tedy
lide, jsou pro neho obrovskou inspiraci.
Celkove mohu napsat, ze se jednalo o prijemne, mile, teple pohlazeni
bez naznaku nejake tragedie nebo krecoviteho humoru.
Myslim, ze princip mustrova humoru spociva v tom, ze nachazi
vychodisko z krizovych situaci, tyto situace ho velmi pritahuji,
aniz by sam vedel jak na ne bude reagovat a mozna, ze ho jeho
vlastni reakce prekvapuji. Toto se muze narodit pouze u lidi
bohem nadanych.
Mel jsem moznost stravit po predstaveni nekolik
malo desitek sekund v rozhovoru s mustrem a potvrdil mi, ze je
v podstate velmi hodny clovek, a myslim si, ze vsechno co rika
mysli vazne, jenomze to rika takovym zvlastnim zpusobem,
ze si okoli mysli, ze on vtipkuje ("Prisel jsem s nabidkou kvalitniho
sexu"). Kdyz se napriklad rozciluje, je to velice vtipne, on to
mustr vi, ale presto se rozciluje doopravdy, nehraje to.
On si uvedomuje, ze tak na lidi pusobi, presto vi, ze to nemuze
zahrat, aby to pusobilo, musi to skutecne prozit, a to se mu
take dari a na lidi to pusobi jak ma.
Take si myslim, ze k tomu proziti se nemusi prilis nutit, protoze
z nej primo vyvera potreba za neco se rvat, za neco bojovat, rvat se
hlava nehlava, vsechno postavit na hlavu, prijit veci na kloub,
otocit kolem casu, vytvorit uplne jiny zpusob interpretace sveta,
ve kterem zijeme, a to bojem cestnym, mozna marnym, ale urputnym,
do posledniho dechu. Bojem s vetrnymi mlyny, ale bojem myslenym
naprosto vazne a vedenym cestnymi prostredky, ano, mustr nabiji
lidi svoji vlastni cestnosti, kterou ma v sobe hluboko zakorenenou.
To je obrovskym zpusobem ocistujici. Behem predstaveni se vlastne
nachazite v takove ocistne lazni, kdy na sebe nechate pusobit
mustrovy vlastnosti interpretovane mustrovym laskavym humorem.
Vrele doporucuji kazdemu navstivit predstaveni divadla Vizita, jedna
se o velmi prijemny vecer s velmi prijemnymi lidmi.
Mejte se Jano hezky a pozdravujte naseho mustra, Dona Quijota ceskeho
divadla, od jednoho vdecneho divaka.
Dekuji a loucim se s pozdravem "Vsichni, krome mustra Duska,
jsme nahraditelni".
jana.provaznikova@centrum.cz